Blog

Předpokládám, že znáte tu story s panem Nobelem a jím objeveným dynamitem. Jak nás ve škole učili, litoval dotyčný pán dělníky v lomech, mající k dispozici jen mizerný střelný prach a nucené tak namáhavě fyzicky pracovat, a aby jim jejich úděl ulehčil, objevil pro ně dynamit, výbušninu, jež jim měla díky své mnohem větší síle usnadnit jejich snažení. Ovšem pak to dopadlo tak, jak to dopadlo, a onen dynamit se stal spíše než pomocníkem oněch pracujících nástrojem k ještě efektivnějšímu válčení a pobíjení lidí. Na čemž bylo pozitivní jedině to, že se stala ona situace motivací ke vzniku Nobelovy ceny, o jejímž významu se všeobecně nepochybuje.

Ale ono to neskončilo jenom u dynamitu. Podobných případů se v lidské historii najde dost a dost. A to i v té nedávné. Podobných případů, kdy moudří lidé přišli s něčím prospěšným a hlupáci to začali využívat odlišně a ne právě nejrozumněji, je dost a dost.

Vezměte si třeba poppers. Nevíte-li snad o poppers co to je, pak vězte, že se jedná o kvalitní čistič kůže, chemicky o alkyl-nitrit, butyl-nitrit, isobutyl-nitrit či amyl-nitrit. Což jsou těkavé látky, které by měly sloužit k čištění. K čemu jinému by také mohly sloužit, že? Když nadýchá-li se jich člověk, může to u něj vyvolat nevolnost, bolest hlavy, mdloby až zvracení, a může to vést i k oslabení imunitního systému, prudkému poklesu krevního tlaku a výraznému zvýšení tepové frekvence?

No a vidíte. Z užitečného pomocníka těch, kdo chtějí čistit třeba kůži, se stalo něco, co lidé v některých případech používají i docela jinak. A logicky ani ne jako protijed při otravách kyanidem, k čemuž poppers také mohou posloužit v oblasti medicíny. Zkrátka se mezi námi najdou i ti, kdo něco podobného prostě čichají. Čímž dosáhnou nejspíše toho, že si podráždí nosní sliznici a vyvolají bolesti hlavy a nevolnost. A nikdo stále ne a ne přijít s nějakou Poppersovou cenou.

Předpokládám, že znáte tu story s panem Nobelem a jím objeveným dynamitem. Jak nás ve škole učili, litoval dotyčný pán dělníky v lomech, mající k dispozici jen mizerný střelný prach a nucené tak namáhavě fyzicky pracovat, a aby jim jejich úděl ulehčil, objevil pro ně dynamit, výbušninu, jež jim měla díky své mnohem větší síle usnadnit jejich snažení. Ovšem pak to dopadlo tak, jak to dopadlo, a onen dynamit se stal spíše než pomocníkem oněch pracujících nástrojem k ještě efektivnějšímu válčení a pobíjení lidí. Na čemž bylo pozitivní jedině to, že se stala ona situace motivací ke vzniku Nobelovy ceny, o jejímž významu se všeobecně nepochybuje.

Ale ono to neskončilo jenom u dynamitu. Podobných případů se v lidské historii najde dost a dost. A to i v té nedávné. Podobných případů, kdy moudří lidé přišli s něčím prospěšným a hlupáci to začali využívat odlišně a ne právě nejrozumněji, je dost a dost.

Vezměte si třeba poppers. Nevíte-li snad o poppers co to je, pak vězte, že se jedná o kvalitní čistič kůže, chemicky o alkyl-nitrit, butyl-nitrit, isobutyl-nitrit či amyl-nitrit. Což jsou těkavé látky, které by měly sloužit k čištění. K čemu jinému by také mohly sloužit, že? Když nadýchá-li se jich člověk, může to u něj vyvolat nevolnost, bolest hlavy, mdloby až zvracení, a může to vést i k oslabení imunitního systému, prudkému poklesu krevního tlaku a výraznému zvýšení tepové frekvence?

No a vidíte. Z užitečného pomocníka těch, kdo chtějí čistit třeba kůži, se stalo něco, co lidé v některých případech používají i docela jinak. A logicky ani ne jako protijed při otravách kyanidem, k čemuž poppers také mohou posloužit v oblasti medicíny. Zkrátka se mezi námi najdou i ti, kdo něco podobného prostě čichají. Čímž dosáhnou nejspíše toho, že si podráždí nosní sliznici a vyvolají bolesti hlavy a nevolnost. A nikdo stále ne a ne přijít s nějakou Poppersovou cenou.

Předpokládám, že znáte tu story s panem Nobelem a jím objeveným dynamitem. Jak nás ve škole učili, litoval dotyčný pán dělníky v lomech, mající k dispozici jen mizerný střelný prach a nucené tak namáhavě fyzicky pracovat, a aby jim jejich úděl ulehčil, objevil pro ně dynamit, výbušninu, jež jim měla díky své mnohem větší síle usnadnit jejich snažení. Ovšem pak to dopadlo tak, jak to dopadlo, a onen dynamit se stal spíše než pomocníkem oněch pracujících nástrojem k ještě efektivnějšímu válčení a pobíjení lidí. Na čemž bylo pozitivní jedině to, že se stala ona situace motivací ke vzniku Nobelovy ceny, o jejímž významu se všeobecně nepochybuje.

Ale ono to neskončilo jenom u dynamitu. Podobných případů se v lidské historii najde dost a dost. A to i v té nedávné. Podobných případů, kdy moudří lidé přišli s něčím prospěšným a hlupáci to začali využívat odlišně a ne právě nejrozumněji, je dost a dost.

Vezměte si třeba poppers. Nevíte-li snad o poppers co to je, pak vězte, že se jedná o kvalitní čistič kůže, chemicky o alkyl-nitrit, butyl-nitrit, isobutyl-nitrit či amyl-nitrit. Což jsou těkavé látky, které by měly sloužit k čištění. K čemu jinému by také mohly sloužit, že? Když nadýchá-li se jich člověk, může to u něj vyvolat nevolnost, bolest hlavy, mdloby až zvracení, a může to vést i k oslabení imunitního systému, prudkému poklesu krevního tlaku a výraznému zvýšení tepové frekvence?

No a vidíte. Z užitečného pomocníka těch, kdo chtějí čistit třeba kůži, se stalo něco, co lidé v některých případech používají i docela jinak. A logicky ani ne jako protijed při otravách kyanidem, k čemuž poppers také mohou posloužit v oblasti medicíny. Zkrátka se mezi námi najdou i ti, kdo něco podobného prostě čichají. Čímž dosáhnou nejspíše toho, že si podráždí nosní sliznici a vyvolají bolesti hlavy a nevolnost. A nikdo stále ne a ne přijít s nějakou Poppersovou cenou.

Předpokládám, že znáte tu story s panem Nobelem a jím objeveným dynamitem. Jak nás ve škole učili, litoval dotyčný pán dělníky v lomech, mající k dispozici jen mizerný střelný prach a nucené tak namáhavě fyzicky pracovat, a aby jim jejich úděl ulehčil, objevil pro ně dynamit, výbušninu, jež jim měla díky své mnohem větší síle usnadnit jejich snažení. Ovšem pak to dopadlo tak, jak to dopadlo, a onen dynamit se stal spíše než pomocníkem oněch pracujících nástrojem k ještě efektivnějšímu válčení a pobíjení lidí. Na čemž bylo pozitivní jedině to, že se stala ona situace motivací ke vzniku Nobelovy ceny, o jejímž významu se všeobecně nepochybuje.

Ale ono to neskončilo jenom u dynamitu. Podobných případů se v lidské historii najde dost a dost. A to i v té nedávné. Podobných případů, kdy moudří lidé přišli s něčím prospěšným a hlupáci to začali využívat odlišně a ne právě nejrozumněji, je dost a dost.

Vezměte si třeba poppers. Nevíte-li snad o poppers co to je, pak vězte, že se jedná o kvalitní čistič kůže, chemicky o alkyl-nitrit, butyl-nitrit, isobutyl-nitrit či amyl-nitrit. Což jsou těkavé látky, které by měly sloužit k čištění. K čemu jinému by také mohly sloužit, že? Když nadýchá-li se jich člověk, může to u něj vyvolat nevolnost, bolest hlavy, mdloby až zvracení, a může to vést i k oslabení imunitního systému, prudkému poklesu krevního tlaku a výraznému zvýšení tepové frekvence?

No a vidíte. Z užitečného pomocníka těch, kdo chtějí čistit třeba kůži, se stalo něco, co lidé v některých případech používají i docela jinak. A logicky ani ne jako protijed při otravách kyanidem, k čemuž poppers také mohou posloužit v oblasti medicíny. Zkrátka se mezi námi najdou i ti, kdo něco podobného prostě čichají. Čímž dosáhnou nejspíše toho, že si podráždí nosní sliznici a vyvolají bolesti hlavy a nevolnost. A nikdo stále ne a ne přijít s nějakou Poppersovou cenou.

Předpokládám, že znáte tu story s panem Nobelem a jím objeveným dynamitem. Jak nás ve škole učili, litoval dotyčný pán dělníky v lomech, mající k dispozici jen mizerný střelný prach a nucené tak namáhavě fyzicky pracovat, a aby jim jejich úděl ulehčil, objevil pro ně dynamit, výbušninu, jež jim měla díky své mnohem větší síle usnadnit jejich snažení. Ovšem pak to dopadlo tak, jak to dopadlo, a onen dynamit se stal spíše než pomocníkem oněch pracujících nástrojem k ještě efektivnějšímu válčení a pobíjení lidí. Na čemž bylo pozitivní jedině to, že se stala ona situace motivací ke vzniku Nobelovy ceny, o jejímž významu se všeobecně nepochybuje.

Ale ono to neskončilo jenom u dynamitu. Podobných případů se v lidské historii najde dost a dost. A to i v té nedávné. Podobných případů, kdy moudří lidé přišli s něčím prospěšným a hlupáci to začali využívat odlišně a ne právě nejrozumněji, je dost a dost.

Vezměte si třeba poppers. Nevíte-li snad o poppers co to je, pak vězte, že se jedná o kvalitní čistič kůže, chemicky o alkyl-nitrit, butyl-nitrit, isobutyl-nitrit či amyl-nitrit. Což jsou těkavé látky, které by měly sloužit k čištění. K čemu jinému by také mohly sloužit, že? Když nadýchá-li se jich člověk, může to u něj vyvolat nevolnost, bolest hlavy, mdloby až zvracení, a může to vést i k oslabení imunitního systému, prudkému poklesu krevního tlaku a výraznému zvýšení tepové frekvence?

No a vidíte. Z užitečného pomocníka těch, kdo chtějí čistit třeba kůži, se stalo něco, co lidé v některých případech používají i docela jinak. A logicky ani ne jako protijed při otravách kyanidem, k čemuž poppers také mohou posloužit v oblasti medicíny. Zkrátka se mezi námi najdou i ti, kdo něco podobného prostě čichají. Čímž dosáhnou nejspíše toho, že si podráždí nosní sliznici a vyvolají bolesti hlavy a nevolnost. A nikdo stále ne a ne přijít s nějakou Poppersovou cenou.

Předpokládám, že znáte tu story s panem Nobelem a jím objeveným dynamitem. Jak nás ve škole učili, litoval dotyčný pán dělníky v lomech, mající k dispozici jen mizerný střelný prach a nucené tak namáhavě fyzicky pracovat, a aby jim jejich úděl ulehčil, objevil pro ně dynamit, výbušninu, jež jim měla díky své mnohem větší síle usnadnit jejich snažení. Ovšem pak to dopadlo tak, jak to dopadlo, a onen dynamit se stal spíše než pomocníkem oněch pracujících nástrojem k ještě efektivnějšímu válčení a pobíjení lidí. Na čemž bylo pozitivní jedině to, že se stala ona situace motivací ke vzniku Nobelovy ceny, o jejímž významu se všeobecně nepochybuje.

Ale ono to neskončilo jenom u dynamitu. Podobných případů se v lidské historii najde dost a dost. A to i v té nedávné. Podobných případů, kdy moudří lidé přišli s něčím prospěšným a hlupáci to začali využívat odlišně a ne právě nejrozumněji, je dost a dost.

Vezměte si třeba poppers. Nevíte-li snad o poppers co to je, pak vězte, že se jedná o kvalitní čistič kůže, chemicky o alkyl-nitrit, butyl-nitrit, isobutyl-nitrit či amyl-nitrit. Což jsou těkavé látky, které by měly sloužit k čištění. K čemu jinému by také mohly sloužit, že? Když nadýchá-li se jich člověk, může to u něj vyvolat nevolnost, bolest hlavy, mdloby až zvracení, a může to vést i k oslabení imunitního systému, prudkému poklesu krevního tlaku a výraznému zvýšení tepové frekvence?

No a vidíte. Z užitečného pomocníka těch, kdo chtějí čistit třeba kůži, se stalo něco, co lidé v některých případech používají i docela jinak. A logicky ani ne jako protijed při otravách kyanidem, k čemuž poppers také mohou posloužit v oblasti medicíny. Zkrátka se mezi námi najdou i ti, kdo něco podobného prostě čichají. Čímž dosáhnou nejspíše toho, že si podráždí nosní sliznici a vyvolají bolesti hlavy a nevolnost. A nikdo stále ne a ne přijít s nějakou Poppersovou cenou.

Předpokládám, že znáte tu story s panem Nobelem a jím objeveným dynamitem. Jak nás ve škole učili, litoval dotyčný pán dělníky v lomech, mající k dispozici jen mizerný střelný prach a nucené tak namáhavě fyzicky pracovat, a aby jim jejich úděl ulehčil, objevil pro ně dynamit, výbušninu, jež jim měla díky své mnohem větší síle usnadnit jejich snažení. Ovšem pak to dopadlo tak, jak to dopadlo, a onen dynamit se stal spíše než pomocníkem oněch pracujících nástrojem k ještě efektivnějšímu válčení a pobíjení lidí. Na čemž bylo pozitivní jedině to, že se stala ona situace motivací ke vzniku Nobelovy ceny, o jejímž významu se všeobecně nepochybuje.

Ale ono to neskončilo jenom u dynamitu. Podobných případů se v lidské historii najde dost a dost. A to i v té nedávné. Podobných případů, kdy moudří lidé přišli s něčím prospěšným a hlupáci to začali využívat odlišně a ne právě nejrozumněji, je dost a dost.

Vezměte si třeba poppers. Nevíte-li snad o poppers co to je, pak vězte, že se jedná o kvalitní čistič kůže, chemicky o alkyl-nitrit, butyl-nitrit, isobutyl-nitrit či amyl-nitrit. Což jsou těkavé látky, které by měly sloužit k čištění. K čemu jinému by také mohly sloužit, že? Když nadýchá-li se jich člověk, může to u něj vyvolat nevolnost, bolest hlavy, mdloby až zvracení, a může to vést i k oslabení imunitního systému, prudkému poklesu krevního tlaku a výraznému zvýšení tepové frekvence?

No a vidíte. Z užitečného pomocníka těch, kdo chtějí čistit třeba kůži, se stalo něco, co lidé v některých případech používají i docela jinak. A logicky ani ne jako protijed při otravách kyanidem, k čemuž poppers také mohou posloužit v oblasti medicíny. Zkrátka se mezi námi najdou i ti, kdo něco podobného prostě čichají. Čímž dosáhnou nejspíše toho, že si podráždí nosní sliznici a vyvolají bolesti hlavy a nevolnost. A nikdo stále ne a ne přijít s nějakou Poppersovou cenou.

Předpokládám, že znáte tu story s panem Nobelem a jím objeveným dynamitem. Jak nás ve škole učili, litoval dotyčný pán dělníky v lomech, mající k dispozici jen mizerný střelný prach a nucené tak namáhavě fyzicky pracovat, a aby jim jejich úděl ulehčil, objevil pro ně dynamit, výbušninu, jež jim měla díky své mnohem větší síle usnadnit jejich snažení. Ovšem pak to dopadlo tak, jak to dopadlo, a onen dynamit se stal spíše než pomocníkem oněch pracujících nástrojem k ještě efektivnějšímu válčení a pobíjení lidí. Na čemž bylo pozitivní jedině to, že se stala ona situace motivací ke vzniku Nobelovy ceny, o jejímž významu se všeobecně nepochybuje.

Ale ono to neskončilo jenom u dynamitu. Podobných případů se v lidské historii najde dost a dost. A to i v té nedávné. Podobných případů, kdy moudří lidé přišli s něčím prospěšným a hlupáci to začali využívat odlišně a ne právě nejrozumněji, je dost a dost.

Vezměte si třeba poppers. Nevíte-li snad o poppers co to je, pak vězte, že se jedná o kvalitní čistič kůže, chemicky o alkyl-nitrit, butyl-nitrit, isobutyl-nitrit či amyl-nitrit. Což jsou těkavé látky, které by měly sloužit k čištění. K čemu jinému by také mohly sloužit, že? Když nadýchá-li se jich člověk, může to u něj vyvolat nevolnost, bolest hlavy, mdloby až zvracení, a může to vést i k oslabení imunitního systému, prudkému poklesu krevního tlaku a výraznému zvýšení tepové frekvence?

No a vidíte. Z užitečného pomocníka těch, kdo chtějí čistit třeba kůži, se stalo něco, co lidé v některých případech používají i docela jinak. A logicky ani ne jako protijed při otravách kyanidem, k čemuž poppers také mohou posloužit v oblasti medicíny. Zkrátka se mezi námi najdou i ti, kdo něco podobného prostě čichají. Čímž dosáhnou nejspíše toho, že si podráždí nosní sliznici a vyvolají bolesti hlavy a nevolnost. A nikdo stále ne a ne přijít s nějakou Poppersovou cenou.

Pamatujete si ještě starou kuchyni, kterou měla vaše babička? Určitě v ní babička i kredenc. Skříňka na nádobí a příbory bývala běžná, jak ji vybírat?

Kredenc z dob našich babiček – Jak ji dneska vybírat a hodí se do každé kuchyně?

Když bychom se podívali do historie, kredenc zkrátka nikdy nechyběla v žádné kuchyni nebo jídelně. Jde o typickou ozdobnou skříňku, do které se ukládalo nádobí a příbory. Zatímco dříve to byly samostatně stavěné větší skříně, dnes se vyrábí už spíše ty závěsné, které šetří místo v naší kuchyni. Jasně, takovou skříňku na ukládání talířů, skleniček a ostatního nádobí, potřebujeme mít po ruce i dnes, ale je pravdou, že podoba starých kredencí se dneska už moc nenosí. Pokud vám ale chybí, nezoufejte. I dneska můžete typickou kredenc snadno sehnat. A zase se můžete v kuchyni cítit stejně dobře, jako když vařila vaše babička.

Málokdo ji ještě má

Kredenc dříve sloužila na ukládání nádobí, hodně hospodyněk tam také ukládalo příbory nebo slavnostní sady nádobí. Starožitná kredenc je pak obvykle samostatnou skříňkou, která má dole úložný prostor s dvířky a nahoře poličky, které jsou obvykle za sklem a nádobí tak jde pěkně vidět. Šlo o zdobený kus nábytku, v kuchyni jste ho nemohli přehlédnout, pokud nebyl prostor v kuchyni, bývala kredenc umístěna v jídelně, co nejblíže jídelního stolu. Dneska už ji ale doma má jen málokdo, postupně ji nahradily moderní skříňky, které jsou obvykle už jen závěsné, jsou menší a šetří tak místo.

Klasická malovaná kredenc ale jistě měla něco do sebe, pokud máte u sebe v jídelně či v kuchyni místo a máte rádi starožitné kousky, nepochybně si ji také pořiďte, uvidíte, že se vám bude nejen líbit esteticky, ale je to i velmi praktický kousek nábytku.

A jak vybírat?

Vybírejte vždy kredenc podle materiálu, nejlepší jsou ty masivní, vyrobené z kvalitního dřeva, ty jsou totiž téměř nesmrtelné. Dnešní levnější napodobeniny z dřevotřísky se mohou pod tíhou nádobí klidně sesypat jako domeček z karet, proto pouvažujte i nad tím, jaké nádobí budete chtít v kredenci uschovávat. Záleží i na tom, zda ji budete využívat pravidelně nebo si ji pořídíte spíše jako dekoraci a schováte do ní jen to sváteční nádobí, které vytahujete jednou v roce, když přijdou vánoční svátky.

Máte-li rádi klasiku a starožitnosti, určitě se zkuste poohlédnout po kvalitních a ručně malovaných kredencích, i dnes se najdou firmy, které vám je vyrobí.

Pamatujete si ještě starou kuchyni, kterou měla vaše babička? Určitě v ní babička i kredenc. Skříňka na nádobí a příbory bývala běžná, jak ji vybírat?

Kredenc z dob našich babiček – Jak ji dneska vybírat a hodí se do každé kuchyně?

Když bychom se podívali do historie, kredenc zkrátka nikdy nechyběla v žádné kuchyni nebo jídelně. Jde o typickou ozdobnou skříňku, do které se ukládalo nádobí a příbory. Zatímco dříve to byly samostatně stavěné větší skříně, dnes se vyrábí už spíše ty závěsné, které šetří místo v naší kuchyni. Jasně, takovou skříňku na ukládání talířů, skleniček a ostatního nádobí, potřebujeme mít po ruce i dnes, ale je pravdou, že podoba starých kredencí se dneska už moc nenosí. Pokud vám ale chybí, nezoufejte. I dneska můžete typickou kredenc snadno sehnat. A zase se můžete v kuchyni cítit stejně dobře, jako když vařila vaše babička.

Málokdo ji ještě má

Kredenc dříve sloužila na ukládání nádobí, hodně hospodyněk tam také ukládalo příbory nebo slavnostní sady nádobí. Starožitná kredenc je pak obvykle samostatnou skříňkou, která má dole úložný prostor s dvířky a nahoře poličky, které jsou obvykle za sklem a nádobí tak jde pěkně vidět. Šlo o zdobený kus nábytku, v kuchyni jste ho nemohli přehlédnout, pokud nebyl prostor v kuchyni, bývala kredenc umístěna v jídelně, co nejblíže jídelního stolu. Dneska už ji ale doma má jen málokdo, postupně ji nahradily moderní skříňky, které jsou obvykle už jen závěsné, jsou menší a šetří tak místo.

Klasická malovaná kredenc ale jistě měla něco do sebe, pokud máte u sebe v jídelně či v kuchyni místo a máte rádi starožitné kousky, nepochybně si ji také pořiďte, uvidíte, že se vám bude nejen líbit esteticky, ale je to i velmi praktický kousek nábytku.

A jak vybírat?

Vybírejte vždy kredenc podle materiálu, nejlepší jsou ty masivní, vyrobené z kvalitního dřeva, ty jsou totiž téměř nesmrtelné. Dnešní levnější napodobeniny z dřevotřísky se mohou pod tíhou nádobí klidně sesypat jako domeček z karet, proto pouvažujte i nad tím, jaké nádobí budete chtít v kredenci uschovávat. Záleží i na tom, zda ji budete využívat pravidelně nebo si ji pořídíte spíše jako dekoraci a schováte do ní jen to sváteční nádobí, které vytahujete jednou v roce, když přijdou vánoční svátky.

Máte-li rádi klasiku a starožitnosti, určitě se zkuste poohlédnout po kvalitních a ručně malovaných kredencích, i dnes se najdou firmy, které vám je vyrobí.