Blog

Hranice osobního se posouvá

Odosobněný život na sociálních sítích, který se stal náplní našeho každodenního života, nás postupně odděluje od reálného světa a posouvá hranice naší běžné komunikace. Denně sdílíme nepřeberné množství textových informací, vlastních fotografií i fotografií přátel a stále dokola komentujeme a komentujeme. Komentujeme úplně vše, komentujeme fotografie přátel z dovolené, politickou situaci i jablkový koláč, který upekla známá blogerka. Mít názor na vše je zcela moderní. A tak sdělujeme své názory stále častěji, aniž bychom si uvědomili, že vším co vypustíme na sociální sítě, vytváříme obraz sebe sama, který si může kdokoli prohlédnout.
Zatím co ve skutečné konverzaci bychom člověku, kterého jsme právě poznali, nevykládali o svých bývalých partnerech, kde jsme se opili nebo že máme nové spodní prádlo, případně jaké je naše náboženské vyznání, tím že si ho přidáme do přátel na sociálních sítích, mu právě všechny tyhle informace poskytneme.

Pokud tedy chci o někom něco vědět, stačí projít jeho veškeré příspěvky na Facebooku a tím zdaleka nemyslím jen jeho zeď. Málokdo si dá tu práci, aby se podíval, co vše o něm na internetu koluje. Pokud si totiž zadám vyhledávání konkrétního člověka na Facebooku podle příspěvků nebo fotek či komentářů, mnohdy najdu několik let pohřbené informace, o kterých sám dotyčný už dávno neví.

Sdílení informací zabraňuje osobním hovorům

Informace, které o daném člověku mám, se tak dělí na dvě skupiny. První skupinou jsou informace, které mi oficiálně neřekl a které bych neměla vědět, tedy ty vyčtené z Facebooku. Druhou kategorií jsou informace, které mi sám řekl.
Nejen, že si sociálními sítěmi sami bereme možnost poznat někoho přímo, skutečně mu věnovat čas a být schopni naslouchat. Navíc si mnohdy vytváříme o daném člověku zkreslené informace, které pramení ze zdánlivého množství informací, které o něm můžeme na internetu dohledat.
Proto zapomeňte alespoň občas na Facebookové profily a skutečně někomu věnujme reálný čas.

Hranice osobního se posouvá

Odosobněný život na sociálních sítích, který se stal náplní našeho každodenního života, nás postupně odděluje od reálného světa a posouvá hranice naší běžné komunikace. Denně sdílíme nepřeberné množství textových informací, vlastních fotografií i fotografií přátel a stále dokola komentujeme a komentujeme. Komentujeme úplně vše, komentujeme fotografie přátel z dovolené, politickou situaci i jablkový koláč, který upekla známá blogerka. Mít názor na vše je zcela moderní. A tak sdělujeme své názory stále častěji, aniž bychom si uvědomili, že vším co vypustíme na sociální sítě, vytváříme obraz sebe sama, který si může kdokoli prohlédnout.
Zatím co ve skutečné konverzaci bychom člověku, kterého jsme právě poznali, nevykládali o svých bývalých partnerech, kde jsme se opili nebo že máme nové spodní prádlo, případně jaké je naše náboženské vyznání, tím že si ho přidáme do přátel na sociálních sítích, mu právě všechny tyhle informace poskytneme.

Pokud tedy chci o někom něco vědět, stačí projít jeho veškeré příspěvky na Facebooku a tím zdaleka nemyslím jen jeho zeď. Málokdo si dá tu práci, aby se podíval, co vše o něm na internetu koluje. Pokud si totiž zadám vyhledávání konkrétního člověka na Facebooku podle příspěvků nebo fotek či komentářů, mnohdy najdu několik let pohřbené informace, o kterých sám dotyčný už dávno neví.

Sdílení informací zabraňuje osobním hovorům

Informace, které o daném člověku mám, se tak dělí na dvě skupiny. První skupinou jsou informace, které mi oficiálně neřekl a které bych neměla vědět, tedy ty vyčtené z Facebooku. Druhou kategorií jsou informace, které mi sám řekl.
Nejen, že si sociálními sítěmi sami bereme možnost poznat někoho přímo, skutečně mu věnovat čas a být schopni naslouchat. Navíc si mnohdy vytváříme o daném člověku zkreslené informace, které pramení ze zdánlivého množství informací, které o něm můžeme na internetu dohledat.
Proto zapomeňte alespoň občas na Facebookové profily a skutečně někomu věnujme reálný čas.

Hranice osobního se posouvá

Odosobněný život na sociálních sítích, který se stal náplní našeho každodenního života, nás postupně odděluje od reálného světa a posouvá hranice naší běžné komunikace. Denně sdílíme nepřeberné množství textových informací, vlastních fotografií i fotografií přátel a stále dokola komentujeme a komentujeme. Komentujeme úplně vše, komentujeme fotografie přátel z dovolené, politickou situaci i jablkový koláč, který upekla známá blogerka. Mít názor na vše je zcela moderní. A tak sdělujeme své názory stále častěji, aniž bychom si uvědomili, že vším co vypustíme na sociální sítě, vytváříme obraz sebe sama, který si může kdokoli prohlédnout.
Zatím co ve skutečné konverzaci bychom člověku, kterého jsme právě poznali, nevykládali o svých bývalých partnerech, kde jsme se opili nebo že máme nové spodní prádlo, případně jaké je naše náboženské vyznání, tím že si ho přidáme do přátel na sociálních sítích, mu právě všechny tyhle informace poskytneme.

Pokud tedy chci o někom něco vědět, stačí projít jeho veškeré příspěvky na Facebooku a tím zdaleka nemyslím jen jeho zeď. Málokdo si dá tu práci, aby se podíval, co vše o něm na internetu koluje. Pokud si totiž zadám vyhledávání konkrétního člověka na Facebooku podle příspěvků nebo fotek či komentářů, mnohdy najdu několik let pohřbené informace, o kterých sám dotyčný už dávno neví.

Sdílení informací zabraňuje osobním hovorům

Informace, které o daném člověku mám, se tak dělí na dvě skupiny. První skupinou jsou informace, které mi oficiálně neřekl a které bych neměla vědět, tedy ty vyčtené z Facebooku. Druhou kategorií jsou informace, které mi sám řekl.
Nejen, že si sociálními sítěmi sami bereme možnost poznat někoho přímo, skutečně mu věnovat čas a být schopni naslouchat. Navíc si mnohdy vytváříme o daném člověku zkreslené informace, které pramení ze zdánlivého množství informací, které o něm můžeme na internetu dohledat.
Proto zapomeňte alespoň občas na Facebookové profily a skutečně někomu věnujme reálný čas.

Hranice osobního se posouvá

Odosobněný život na sociálních sítích, který se stal náplní našeho každodenního života, nás postupně odděluje od reálného světa a posouvá hranice naší běžné komunikace. Denně sdílíme nepřeberné množství textových informací, vlastních fotografií i fotografií přátel a stále dokola komentujeme a komentujeme. Komentujeme úplně vše, komentujeme fotografie přátel z dovolené, politickou situaci i jablkový koláč, který upekla známá blogerka. Mít názor na vše je zcela moderní. A tak sdělujeme své názory stále častěji, aniž bychom si uvědomili, že vším co vypustíme na sociální sítě, vytváříme obraz sebe sama, který si může kdokoli prohlédnout.
Zatím co ve skutečné konverzaci bychom člověku, kterého jsme právě poznali, nevykládali o svých bývalých partnerech, kde jsme se opili nebo že máme nové spodní prádlo, případně jaké je naše náboženské vyznání, tím že si ho přidáme do přátel na sociálních sítích, mu právě všechny tyhle informace poskytneme.

Pokud tedy chci o někom něco vědět, stačí projít jeho veškeré příspěvky na Facebooku a tím zdaleka nemyslím jen jeho zeď. Málokdo si dá tu práci, aby se podíval, co vše o něm na internetu koluje. Pokud si totiž zadám vyhledávání konkrétního člověka na Facebooku podle příspěvků nebo fotek či komentářů, mnohdy najdu několik let pohřbené informace, o kterých sám dotyčný už dávno neví.

Sdílení informací zabraňuje osobním hovorům

Informace, které o daném člověku mám, se tak dělí na dvě skupiny. První skupinou jsou informace, které mi oficiálně neřekl a které bych neměla vědět, tedy ty vyčtené z Facebooku. Druhou kategorií jsou informace, které mi sám řekl.
Nejen, že si sociálními sítěmi sami bereme možnost poznat někoho přímo, skutečně mu věnovat čas a být schopni naslouchat. Navíc si mnohdy vytváříme o daném člověku zkreslené informace, které pramení ze zdánlivého množství informací, které o něm můžeme na internetu dohledat.
Proto zapomeňte alespoň občas na Facebookové profily a skutečně někomu věnujme reálný čas.

Hranice osobního se posouvá

Odosobněný život na sociálních sítích, který se stal náplní našeho každodenního života, nás postupně odděluje od reálného světa a posouvá hranice naší běžné komunikace. Denně sdílíme nepřeberné množství textových informací, vlastních fotografií i fotografií přátel a stále dokola komentujeme a komentujeme. Komentujeme úplně vše, komentujeme fotografie přátel z dovolené, politickou situaci i jablkový koláč, který upekla známá blogerka. Mít názor na vše je zcela moderní. A tak sdělujeme své názory stále častěji, aniž bychom si uvědomili, že vším co vypustíme na sociální sítě, vytváříme obraz sebe sama, který si může kdokoli prohlédnout.
Zatím co ve skutečné konverzaci bychom člověku, kterého jsme právě poznali, nevykládali o svých bývalých partnerech, kde jsme se opili nebo že máme nové spodní prádlo, případně jaké je naše náboženské vyznání, tím že si ho přidáme do přátel na sociálních sítích, mu právě všechny tyhle informace poskytneme.

Pokud tedy chci o někom něco vědět, stačí projít jeho veškeré příspěvky na Facebooku a tím zdaleka nemyslím jen jeho zeď. Málokdo si dá tu práci, aby se podíval, co vše o něm na internetu koluje. Pokud si totiž zadám vyhledávání konkrétního člověka na Facebooku podle příspěvků nebo fotek či komentářů, mnohdy najdu několik let pohřbené informace, o kterých sám dotyčný už dávno neví.

Sdílení informací zabraňuje osobním hovorům

Informace, které o daném člověku mám, se tak dělí na dvě skupiny. První skupinou jsou informace, které mi oficiálně neřekl a které bych neměla vědět, tedy ty vyčtené z Facebooku. Druhou kategorií jsou informace, které mi sám řekl.
Nejen, že si sociálními sítěmi sami bereme možnost poznat někoho přímo, skutečně mu věnovat čas a být schopni naslouchat. Navíc si mnohdy vytváříme o daném člověku zkreslené informace, které pramení ze zdánlivého množství informací, které o něm můžeme na internetu dohledat.
Proto zapomeňte alespoň občas na Facebookové profily a skutečně někomu věnujme reálný čas.

Hranice osobního se posouvá

Odosobněný život na sociálních sítích, který se stal náplní našeho každodenního života, nás postupně odděluje od reálného světa a posouvá hranice naší běžné komunikace. Denně sdílíme nepřeberné množství textových informací, vlastních fotografií i fotografií přátel a stále dokola komentujeme a komentujeme. Komentujeme úplně vše, komentujeme fotografie přátel z dovolené, politickou situaci i jablkový koláč, který upekla známá blogerka. Mít názor na vše je zcela moderní. A tak sdělujeme své názory stále častěji, aniž bychom si uvědomili, že vším co vypustíme na sociální sítě, vytváříme obraz sebe sama, který si může kdokoli prohlédnout.
Zatím co ve skutečné konverzaci bychom člověku, kterého jsme právě poznali, nevykládali o svých bývalých partnerech, kde jsme se opili nebo že máme nové spodní prádlo, případně jaké je naše náboženské vyznání, tím že si ho přidáme do přátel na sociálních sítích, mu právě všechny tyhle informace poskytneme.

Pokud tedy chci o někom něco vědět, stačí projít jeho veškeré příspěvky na Facebooku a tím zdaleka nemyslím jen jeho zeď. Málokdo si dá tu práci, aby se podíval, co vše o něm na internetu koluje. Pokud si totiž zadám vyhledávání konkrétního člověka na Facebooku podle příspěvků nebo fotek či komentářů, mnohdy najdu několik let pohřbené informace, o kterých sám dotyčný už dávno neví.

Sdílení informací zabraňuje osobním hovorům

Informace, které o daném člověku mám, se tak dělí na dvě skupiny. První skupinou jsou informace, které mi oficiálně neřekl a které bych neměla vědět, tedy ty vyčtené z Facebooku. Druhou kategorií jsou informace, které mi sám řekl.
Nejen, že si sociálními sítěmi sami bereme možnost poznat někoho přímo, skutečně mu věnovat čas a být schopni naslouchat. Navíc si mnohdy vytváříme o daném člověku zkreslené informace, které pramení ze zdánlivého množství informací, které o něm můžeme na internetu dohledat.
Proto zapomeňte alespoň občas na Facebookové profily a skutečně někomu věnujme reálný čas.

Hranice osobního se posouvá

Odosobněný život na sociálních sítích, který se stal náplní našeho každodenního života, nás postupně odděluje od reálného světa a posouvá hranice naší běžné komunikace. Denně sdílíme nepřeberné množství textových informací, vlastních fotografií i fotografií přátel a stále dokola komentujeme a komentujeme. Komentujeme úplně vše, komentujeme fotografie přátel z dovolené, politickou situaci i jablkový koláč, který upekla známá blogerka. Mít názor na vše je zcela moderní. A tak sdělujeme své názory stále častěji, aniž bychom si uvědomili, že vším co vypustíme na sociální sítě, vytváříme obraz sebe sama, který si může kdokoli prohlédnout.
Zatím co ve skutečné konverzaci bychom člověku, kterého jsme právě poznali, nevykládali o svých bývalých partnerech, kde jsme se opili nebo že máme nové spodní prádlo, případně jaké je naše náboženské vyznání, tím že si ho přidáme do přátel na sociálních sítích, mu právě všechny tyhle informace poskytneme.

Pokud tedy chci o někom něco vědět, stačí projít jeho veškeré příspěvky na Facebooku a tím zdaleka nemyslím jen jeho zeď. Málokdo si dá tu práci, aby se podíval, co vše o něm na internetu koluje. Pokud si totiž zadám vyhledávání konkrétního člověka na Facebooku podle příspěvků nebo fotek či komentářů, mnohdy najdu několik let pohřbené informace, o kterých sám dotyčný už dávno neví.

Sdílení informací zabraňuje osobním hovorům

Informace, které o daném člověku mám, se tak dělí na dvě skupiny. První skupinou jsou informace, které mi oficiálně neřekl a které bych neměla vědět, tedy ty vyčtené z Facebooku. Druhou kategorií jsou informace, které mi sám řekl.
Nejen, že si sociálními sítěmi sami bereme možnost poznat někoho přímo, skutečně mu věnovat čas a být schopni naslouchat. Navíc si mnohdy vytváříme o daném člověku zkreslené informace, které pramení ze zdánlivého množství informací, které o něm můžeme na internetu dohledat.
Proto zapomeňte alespoň občas na Facebookové profily a skutečně někomu věnujme reálný čas.

Hranice osobního se posouvá

Odosobněný život na sociálních sítích, který se stal náplní našeho každodenního života, nás postupně odděluje od reálného světa a posouvá hranice naší běžné komunikace. Denně sdílíme nepřeberné množství textových informací, vlastních fotografií i fotografií přátel a stále dokola komentujeme a komentujeme. Komentujeme úplně vše, komentujeme fotografie přátel z dovolené, politickou situaci i jablkový koláč, který upekla známá blogerka. Mít názor na vše je zcela moderní. A tak sdělujeme své názory stále častěji, aniž bychom si uvědomili, že vším co vypustíme na sociální sítě, vytváříme obraz sebe sama, který si může kdokoli prohlédnout.
Zatím co ve skutečné konverzaci bychom člověku, kterého jsme právě poznali, nevykládali o svých bývalých partnerech, kde jsme se opili nebo že máme nové spodní prádlo, případně jaké je naše náboženské vyznání, tím že si ho přidáme do přátel na sociálních sítích, mu právě všechny tyhle informace poskytneme.

Pokud tedy chci o někom něco vědět, stačí projít jeho veškeré příspěvky na Facebooku a tím zdaleka nemyslím jen jeho zeď. Málokdo si dá tu práci, aby se podíval, co vše o něm na internetu koluje. Pokud si totiž zadám vyhledávání konkrétního člověka na Facebooku podle příspěvků nebo fotek či komentářů, mnohdy najdu několik let pohřbené informace, o kterých sám dotyčný už dávno neví.

Sdílení informací zabraňuje osobním hovorům

Informace, které o daném člověku mám, se tak dělí na dvě skupiny. První skupinou jsou informace, které mi oficiálně neřekl a které bych neměla vědět, tedy ty vyčtené z Facebooku. Druhou kategorií jsou informace, které mi sám řekl.
Nejen, že si sociálními sítěmi sami bereme možnost poznat někoho přímo, skutečně mu věnovat čas a být schopni naslouchat. Navíc si mnohdy vytváříme o daném člověku zkreslené informace, které pramení ze zdánlivého množství informací, které o něm můžeme na internetu dohledat.
Proto zapomeňte alespoň občas na Facebookové profily a skutečně někomu věnujme reálný čas.

Dárky promýšlejte průběžně
Také patříte k těm, kdo sbírá nápady na vánoční dárky až na poslední chvíli v tom lepším případě, a v tom horším prostě něco koupíte a doufáte, že se aspoň trochu trefíte? Zkuste to tentokrát jinak. Vnímejte své blízké a jejich přání po celý rok a případné nápady si zapište nebo jejich nákup rovnou zrealizujte. Uvidíte, že díky tomu nakonec na Vánoce zazáříte a nebudete při vymýšlení nápadů v časovém presu.

Nenechávejte nic na poslední chvíli
Jednoduše řečeno: začněte nakupovat včas. Vyhnete se tak každoročním návalům a bojům o to nejlepší zboží. Ideální čas může být třeba září a říjen. V tomto období se teprve pomalu vyskytuje první výzdoba v obchodech a v televizi se objevují první vánoční reklamy. Většina lidí teprve začíná přemýšlet nad tím, jakým dárkem udělají svým blízkým největší radost. Využijte toho a proveďte výlet do obchodních center a obchodů právě v tomto období. Až budou všichni okolo vás shánět dárky v prosinci, budete za to vděční.
Využijte možnosti e-shopů.
Patříte k typu člověka, který nesnáší nákupní centra, chození po obchodech a davy lidí? Nebo bydlíte v místě, kde není moc příležitostí k velkým nákupům? Pak je možnost vše vyřešit z pohodlí vašeho domova. V dnešní době můžete totiž přes e-shopy nakoupit úplně všechno. Existuje obrovské množství různých internetových stránek s různorodým zbožím. Při nákupech můžete využívat rozdílné internetové porovnávače cen a je tedy velmi pravděpodobné, že se vám většinu dárků podaří sehnat levněji, než kdybyste je vybrali v kamenných prodejnách.

Ze spousty lokalit můžete kromě dárků přes internet udělat i nákup potravin. Vánoční shon se vám tak může vyhnout úplně, jídlo vám totiž dovezou až domů. Pokud tedy na sobě cítíte, že máte každoročních tlačenic plné zuby, v klidu se usaďte, vezměte si počítač a vybírejte, dokud nebudete spokojeni.

Dárky promýšlejte průběžně
Také patříte k těm, kdo sbírá nápady na vánoční dárky až na poslední chvíli v tom lepším případě, a v tom horším prostě něco koupíte a doufáte, že se aspoň trochu trefíte? Zkuste to tentokrát jinak. Vnímejte své blízké a jejich přání po celý rok a případné nápady si zapište nebo jejich nákup rovnou zrealizujte. Uvidíte, že díky tomu nakonec na Vánoce zazáříte a nebudete při vymýšlení nápadů v časovém presu.

Nenechávejte nic na poslední chvíli
Jednoduše řečeno: začněte nakupovat včas. Vyhnete se tak každoročním návalům a bojům o to nejlepší zboží. Ideální čas může být třeba září a říjen. V tomto období se teprve pomalu vyskytuje první výzdoba v obchodech a v televizi se objevují první vánoční reklamy. Většina lidí teprve začíná přemýšlet nad tím, jakým dárkem udělají svým blízkým největší radost. Využijte toho a proveďte výlet do obchodních center a obchodů právě v tomto období. Až budou všichni okolo vás shánět dárky v prosinci, budete za to vděční.
Využijte možnosti e-shopů.
Patříte k typu člověka, který nesnáší nákupní centra, chození po obchodech a davy lidí? Nebo bydlíte v místě, kde není moc příležitostí k velkým nákupům? Pak je možnost vše vyřešit z pohodlí vašeho domova. V dnešní době můžete totiž přes e-shopy nakoupit úplně všechno. Existuje obrovské množství různých internetových stránek s různorodým zbožím. Při nákupech můžete využívat rozdílné internetové porovnávače cen a je tedy velmi pravděpodobné, že se vám většinu dárků podaří sehnat levněji, než kdybyste je vybrali v kamenných prodejnách.

Ze spousty lokalit můžete kromě dárků přes internet udělat i nákup potravin. Vánoční shon se vám tak může vyhnout úplně, jídlo vám totiž dovezou až domů. Pokud tedy na sobě cítíte, že máte každoročních tlačenic plné zuby, v klidu se usaďte, vezměte si počítač a vybírejte, dokud nebudete spokojeni.