Blog

Malé české vesnice mají své kouzlo, když projíždíte kolem, nebo když se zastavíte v létě na pár týdnů na chalupu.
Pro stálé obyvatele není život v malých vesnicích nijak romantický. Proto také několik generací dětí, které po revoluci na takových vesnicích dospěly, utekly při první příležitosti do měst. Tak zůstali jen starší lidi a penzisti, kteří pomalu vymírali a velká část domů, které po nich zůstaly, chátraly a nikdo je nevyužíval ani na dovolenkové pobyty. Z vesnic se vytratily obchody, hospůdky a všechna místa, kde se dříve lidé scházeli. Z autobusových spojů zůstal jeden a někde ani to ne.

A pak přišel před pár lety obrat. Mladí se začali dočasně vracet do rodných domů, z části za to mohly rozvody, ale hodně je ovlivnila zkušenost s financováním vlastního bydlení ve městě. Mladé rodiny to prostě nezvládaly. A když se usadili u rodičů, opravili a zvětšili bydlení, přišly i děti. A hned bylo vše veselejší. Souběžně s tím začaly v dosahu vesnic vznikat nové pracovní příležitosti a když si lidi zvykli jezdit 20-30 km za prací, už se nikdo ke stěhování nechystal. Zvláštní je, že se velice rychle oživil i trh s nemovitostmi a prodali se i chalupy, které byly roky prázdné a do vesnic se vrátili chalupáři, a dokonce začali přicházet noví lidé, kteří chtějí žít tak, jako jejich předci.
Ale život na venkově stále není snadný. Člověk musí počítat s tím, že jedno auto v rodině nestačí, děti se musí dopravovat do škol autem, pro každý rohlík se musí jet pár kilometrů a když to nejde autem, chodí se pěšky. V zimě je to s údržbou cest tragické a často to nezvládnou ani ti nejodvážnější. Nikoho nezajímá, že se máte chovat ekologicky a nikdo vám do vesnice nepřivede plyn. Když potřebujete zubaře, musíte za ním 50 km.

Ale za to nepohodlí a námahu, když musíte naštípat dříví na celou zimu, nebo se proházet sněhem z domu, nabízí venkov lidem klid a dobrý pocit, když si můžete dát k večeři kuře, co vám vyrostlo na dvorku a brambory, co jste si zrovna vykopali ze záhonu. Nic nevoní tak krásně, jako vaše čerstvě utržené rajče a nic nechutná tak dobře, jako domácí čerstvý sýr s domácím chlebem.
Na venkově „návrat ke kořenům“ není jen fráze.

Malé české vesnice mají své kouzlo, když projíždíte kolem, nebo když se zastavíte v létě na pár týdnů na chalupu.
Pro stálé obyvatele není život v malých vesnicích nijak romantický. Proto také několik generací dětí, které po revoluci na takových vesnicích dospěly, utekly při první příležitosti do měst. Tak zůstali jen starší lidi a penzisti, kteří pomalu vymírali a velká část domů, které po nich zůstaly, chátraly a nikdo je nevyužíval ani na dovolenkové pobyty. Z vesnic se vytratily obchody, hospůdky a všechna místa, kde se dříve lidé scházeli. Z autobusových spojů zůstal jeden a někde ani to ne.

A pak přišel před pár lety obrat. Mladí se začali dočasně vracet do rodných domů, z části za to mohly rozvody, ale hodně je ovlivnila zkušenost s financováním vlastního bydlení ve městě. Mladé rodiny to prostě nezvládaly. A když se usadili u rodičů, opravili a zvětšili bydlení, přišly i děti. A hned bylo vše veselejší. Souběžně s tím začaly v dosahu vesnic vznikat nové pracovní příležitosti a když si lidi zvykli jezdit 20-30 km za prací, už se nikdo ke stěhování nechystal. Zvláštní je, že se velice rychle oživil i trh s nemovitostmi a prodali se i chalupy, které byly roky prázdné a do vesnic se vrátili chalupáři, a dokonce začali přicházet noví lidé, kteří chtějí žít tak, jako jejich předci.
Ale život na venkově stále není snadný. Člověk musí počítat s tím, že jedno auto v rodině nestačí, děti se musí dopravovat do škol autem, pro každý rohlík se musí jet pár kilometrů a když to nejde autem, chodí se pěšky. V zimě je to s údržbou cest tragické a často to nezvládnou ani ti nejodvážnější. Nikoho nezajímá, že se máte chovat ekologicky a nikdo vám do vesnice nepřivede plyn. Když potřebujete zubaře, musíte za ním 50 km.

Ale za to nepohodlí a námahu, když musíte naštípat dříví na celou zimu, nebo se proházet sněhem z domu, nabízí venkov lidem klid a dobrý pocit, když si můžete dát k večeři kuře, co vám vyrostlo na dvorku a brambory, co jste si zrovna vykopali ze záhonu. Nic nevoní tak krásně, jako vaše čerstvě utržené rajče a nic nechutná tak dobře, jako domácí čerstvý sýr s domácím chlebem.
Na venkově „návrat ke kořenům“ není jen fráze.

Malé české vesnice mají své kouzlo, když projíždíte kolem, nebo když se zastavíte v létě na pár týdnů na chalupu.
Pro stálé obyvatele není život v malých vesnicích nijak romantický. Proto také několik generací dětí, které po revoluci na takových vesnicích dospěly, utekly při první příležitosti do měst. Tak zůstali jen starší lidi a penzisti, kteří pomalu vymírali a velká část domů, které po nich zůstaly, chátraly a nikdo je nevyužíval ani na dovolenkové pobyty. Z vesnic se vytratily obchody, hospůdky a všechna místa, kde se dříve lidé scházeli. Z autobusových spojů zůstal jeden a někde ani to ne.

A pak přišel před pár lety obrat. Mladí se začali dočasně vracet do rodných domů, z části za to mohly rozvody, ale hodně je ovlivnila zkušenost s financováním vlastního bydlení ve městě. Mladé rodiny to prostě nezvládaly. A když se usadili u rodičů, opravili a zvětšili bydlení, přišly i děti. A hned bylo vše veselejší. Souběžně s tím začaly v dosahu vesnic vznikat nové pracovní příležitosti a když si lidi zvykli jezdit 20-30 km za prací, už se nikdo ke stěhování nechystal. Zvláštní je, že se velice rychle oživil i trh s nemovitostmi a prodali se i chalupy, které byly roky prázdné a do vesnic se vrátili chalupáři, a dokonce začali přicházet noví lidé, kteří chtějí žít tak, jako jejich předci.
Ale život na venkově stále není snadný. Člověk musí počítat s tím, že jedno auto v rodině nestačí, děti se musí dopravovat do škol autem, pro každý rohlík se musí jet pár kilometrů a když to nejde autem, chodí se pěšky. V zimě je to s údržbou cest tragické a často to nezvládnou ani ti nejodvážnější. Nikoho nezajímá, že se máte chovat ekologicky a nikdo vám do vesnice nepřivede plyn. Když potřebujete zubaře, musíte za ním 50 km.

Ale za to nepohodlí a námahu, když musíte naštípat dříví na celou zimu, nebo se proházet sněhem z domu, nabízí venkov lidem klid a dobrý pocit, když si můžete dát k večeři kuře, co vám vyrostlo na dvorku a brambory, co jste si zrovna vykopali ze záhonu. Nic nevoní tak krásně, jako vaše čerstvě utržené rajče a nic nechutná tak dobře, jako domácí čerstvý sýr s domácím chlebem.
Na venkově „návrat ke kořenům“ není jen fráze.

Malé české vesnice mají své kouzlo, když projíždíte kolem, nebo když se zastavíte v létě na pár týdnů na chalupu.
Pro stálé obyvatele není život v malých vesnicích nijak romantický. Proto také několik generací dětí, které po revoluci na takových vesnicích dospěly, utekly při první příležitosti do měst. Tak zůstali jen starší lidi a penzisti, kteří pomalu vymírali a velká část domů, které po nich zůstaly, chátraly a nikdo je nevyužíval ani na dovolenkové pobyty. Z vesnic se vytratily obchody, hospůdky a všechna místa, kde se dříve lidé scházeli. Z autobusových spojů zůstal jeden a někde ani to ne.

A pak přišel před pár lety obrat. Mladí se začali dočasně vracet do rodných domů, z části za to mohly rozvody, ale hodně je ovlivnila zkušenost s financováním vlastního bydlení ve městě. Mladé rodiny to prostě nezvládaly. A když se usadili u rodičů, opravili a zvětšili bydlení, přišly i děti. A hned bylo vše veselejší. Souběžně s tím začaly v dosahu vesnic vznikat nové pracovní příležitosti a když si lidi zvykli jezdit 20-30 km za prací, už se nikdo ke stěhování nechystal. Zvláštní je, že se velice rychle oživil i trh s nemovitostmi a prodali se i chalupy, které byly roky prázdné a do vesnic se vrátili chalupáři, a dokonce začali přicházet noví lidé, kteří chtějí žít tak, jako jejich předci.
Ale život na venkově stále není snadný. Člověk musí počítat s tím, že jedno auto v rodině nestačí, děti se musí dopravovat do škol autem, pro každý rohlík se musí jet pár kilometrů a když to nejde autem, chodí se pěšky. V zimě je to s údržbou cest tragické a často to nezvládnou ani ti nejodvážnější. Nikoho nezajímá, že se máte chovat ekologicky a nikdo vám do vesnice nepřivede plyn. Když potřebujete zubaře, musíte za ním 50 km.

Ale za to nepohodlí a námahu, když musíte naštípat dříví na celou zimu, nebo se proházet sněhem z domu, nabízí venkov lidem klid a dobrý pocit, když si můžete dát k večeři kuře, co vám vyrostlo na dvorku a brambory, co jste si zrovna vykopali ze záhonu. Nic nevoní tak krásně, jako vaše čerstvě utržené rajče a nic nechutná tak dobře, jako domácí čerstvý sýr s domácím chlebem.
Na venkově „návrat ke kořenům“ není jen fráze.

Malé české vesnice mají své kouzlo, když projíždíte kolem, nebo když se zastavíte v létě na pár týdnů na chalupu.
Pro stálé obyvatele není život v malých vesnicích nijak romantický. Proto také několik generací dětí, které po revoluci na takových vesnicích dospěly, utekly při první příležitosti do měst. Tak zůstali jen starší lidi a penzisti, kteří pomalu vymírali a velká část domů, které po nich zůstaly, chátraly a nikdo je nevyužíval ani na dovolenkové pobyty. Z vesnic se vytratily obchody, hospůdky a všechna místa, kde se dříve lidé scházeli. Z autobusových spojů zůstal jeden a někde ani to ne.

A pak přišel před pár lety obrat. Mladí se začali dočasně vracet do rodných domů, z části za to mohly rozvody, ale hodně je ovlivnila zkušenost s financováním vlastního bydlení ve městě. Mladé rodiny to prostě nezvládaly. A když se usadili u rodičů, opravili a zvětšili bydlení, přišly i děti. A hned bylo vše veselejší. Souběžně s tím začaly v dosahu vesnic vznikat nové pracovní příležitosti a když si lidi zvykli jezdit 20-30 km za prací, už se nikdo ke stěhování nechystal. Zvláštní je, že se velice rychle oživil i trh s nemovitostmi a prodali se i chalupy, které byly roky prázdné a do vesnic se vrátili chalupáři, a dokonce začali přicházet noví lidé, kteří chtějí žít tak, jako jejich předci.
Ale život na venkově stále není snadný. Člověk musí počítat s tím, že jedno auto v rodině nestačí, děti se musí dopravovat do škol autem, pro každý rohlík se musí jet pár kilometrů a když to nejde autem, chodí se pěšky. V zimě je to s údržbou cest tragické a často to nezvládnou ani ti nejodvážnější. Nikoho nezajímá, že se máte chovat ekologicky a nikdo vám do vesnice nepřivede plyn. Když potřebujete zubaře, musíte za ním 50 km.

Ale za to nepohodlí a námahu, když musíte naštípat dříví na celou zimu, nebo se proházet sněhem z domu, nabízí venkov lidem klid a dobrý pocit, když si můžete dát k večeři kuře, co vám vyrostlo na dvorku a brambory, co jste si zrovna vykopali ze záhonu. Nic nevoní tak krásně, jako vaše čerstvě utržené rajče a nic nechutná tak dobře, jako domácí čerstvý sýr s domácím chlebem.
Na venkově „návrat ke kořenům“ není jen fráze.

Malé české vesnice mají své kouzlo, když projíždíte kolem, nebo když se zastavíte v létě na pár týdnů na chalupu.
Pro stálé obyvatele není život v malých vesnicích nijak romantický. Proto také několik generací dětí, které po revoluci na takových vesnicích dospěly, utekly při první příležitosti do měst. Tak zůstali jen starší lidi a penzisti, kteří pomalu vymírali a velká část domů, které po nich zůstaly, chátraly a nikdo je nevyužíval ani na dovolenkové pobyty. Z vesnic se vytratily obchody, hospůdky a všechna místa, kde se dříve lidé scházeli. Z autobusových spojů zůstal jeden a někde ani to ne.

A pak přišel před pár lety obrat. Mladí se začali dočasně vracet do rodných domů, z části za to mohly rozvody, ale hodně je ovlivnila zkušenost s financováním vlastního bydlení ve městě. Mladé rodiny to prostě nezvládaly. A když se usadili u rodičů, opravili a zvětšili bydlení, přišly i děti. A hned bylo vše veselejší. Souběžně s tím začaly v dosahu vesnic vznikat nové pracovní příležitosti a když si lidi zvykli jezdit 20-30 km za prací, už se nikdo ke stěhování nechystal. Zvláštní je, že se velice rychle oživil i trh s nemovitostmi a prodali se i chalupy, které byly roky prázdné a do vesnic se vrátili chalupáři, a dokonce začali přicházet noví lidé, kteří chtějí žít tak, jako jejich předci.
Ale život na venkově stále není snadný. Člověk musí počítat s tím, že jedno auto v rodině nestačí, děti se musí dopravovat do škol autem, pro každý rohlík se musí jet pár kilometrů a když to nejde autem, chodí se pěšky. V zimě je to s údržbou cest tragické a často to nezvládnou ani ti nejodvážnější. Nikoho nezajímá, že se máte chovat ekologicky a nikdo vám do vesnice nepřivede plyn. Když potřebujete zubaře, musíte za ním 50 km.

Ale za to nepohodlí a námahu, když musíte naštípat dříví na celou zimu, nebo se proházet sněhem z domu, nabízí venkov lidem klid a dobrý pocit, když si můžete dát k večeři kuře, co vám vyrostlo na dvorku a brambory, co jste si zrovna vykopali ze záhonu. Nic nevoní tak krásně, jako vaše čerstvě utržené rajče a nic nechutná tak dobře, jako domácí čerstvý sýr s domácím chlebem.
Na venkově „návrat ke kořenům“ není jen fráze.

Malé české vesnice mají své kouzlo, když projíždíte kolem, nebo když se zastavíte v létě na pár týdnů na chalupu.
Pro stálé obyvatele není život v malých vesnicích nijak romantický. Proto také několik generací dětí, které po revoluci na takových vesnicích dospěly, utekly při první příležitosti do měst. Tak zůstali jen starší lidi a penzisti, kteří pomalu vymírali a velká část domů, které po nich zůstaly, chátraly a nikdo je nevyužíval ani na dovolenkové pobyty. Z vesnic se vytratily obchody, hospůdky a všechna místa, kde se dříve lidé scházeli. Z autobusových spojů zůstal jeden a někde ani to ne.

A pak přišel před pár lety obrat. Mladí se začali dočasně vracet do rodných domů, z části za to mohly rozvody, ale hodně je ovlivnila zkušenost s financováním vlastního bydlení ve městě. Mladé rodiny to prostě nezvládaly. A když se usadili u rodičů, opravili a zvětšili bydlení, přišly i děti. A hned bylo vše veselejší. Souběžně s tím začaly v dosahu vesnic vznikat nové pracovní příležitosti a když si lidi zvykli jezdit 20-30 km za prací, už se nikdo ke stěhování nechystal. Zvláštní je, že se velice rychle oživil i trh s nemovitostmi a prodali se i chalupy, které byly roky prázdné a do vesnic se vrátili chalupáři, a dokonce začali přicházet noví lidé, kteří chtějí žít tak, jako jejich předci.
Ale život na venkově stále není snadný. Člověk musí počítat s tím, že jedno auto v rodině nestačí, děti se musí dopravovat do škol autem, pro každý rohlík se musí jet pár kilometrů a když to nejde autem, chodí se pěšky. V zimě je to s údržbou cest tragické a často to nezvládnou ani ti nejodvážnější. Nikoho nezajímá, že se máte chovat ekologicky a nikdo vám do vesnice nepřivede plyn. Když potřebujete zubaře, musíte za ním 50 km.

Ale za to nepohodlí a námahu, když musíte naštípat dříví na celou zimu, nebo se proházet sněhem z domu, nabízí venkov lidem klid a dobrý pocit, když si můžete dát k večeři kuře, co vám vyrostlo na dvorku a brambory, co jste si zrovna vykopali ze záhonu. Nic nevoní tak krásně, jako vaše čerstvě utržené rajče a nic nechutná tak dobře, jako domácí čerstvý sýr s domácím chlebem.
Na venkově „návrat ke kořenům“ není jen fráze.

Malé české vesnice mají své kouzlo, když projíždíte kolem, nebo když se zastavíte v létě na pár týdnů na chalupu.
Pro stálé obyvatele není život v malých vesnicích nijak romantický. Proto také několik generací dětí, které po revoluci na takových vesnicích dospěly, utekly při první příležitosti do měst. Tak zůstali jen starší lidi a penzisti, kteří pomalu vymírali a velká část domů, které po nich zůstaly, chátraly a nikdo je nevyužíval ani na dovolenkové pobyty. Z vesnic se vytratily obchody, hospůdky a všechna místa, kde se dříve lidé scházeli. Z autobusových spojů zůstal jeden a někde ani to ne.

A pak přišel před pár lety obrat. Mladí se začali dočasně vracet do rodných domů, z části za to mohly rozvody, ale hodně je ovlivnila zkušenost s financováním vlastního bydlení ve městě. Mladé rodiny to prostě nezvládaly. A když se usadili u rodičů, opravili a zvětšili bydlení, přišly i děti. A hned bylo vše veselejší. Souběžně s tím začaly v dosahu vesnic vznikat nové pracovní příležitosti a když si lidi zvykli jezdit 20-30 km za prací, už se nikdo ke stěhování nechystal. Zvláštní je, že se velice rychle oživil i trh s nemovitostmi a prodali se i chalupy, které byly roky prázdné a do vesnic se vrátili chalupáři, a dokonce začali přicházet noví lidé, kteří chtějí žít tak, jako jejich předci.
Ale život na venkově stále není snadný. Člověk musí počítat s tím, že jedno auto v rodině nestačí, děti se musí dopravovat do škol autem, pro každý rohlík se musí jet pár kilometrů a když to nejde autem, chodí se pěšky. V zimě je to s údržbou cest tragické a často to nezvládnou ani ti nejodvážnější. Nikoho nezajímá, že se máte chovat ekologicky a nikdo vám do vesnice nepřivede plyn. Když potřebujete zubaře, musíte za ním 50 km.

Ale za to nepohodlí a námahu, když musíte naštípat dříví na celou zimu, nebo se proházet sněhem z domu, nabízí venkov lidem klid a dobrý pocit, když si můžete dát k večeři kuře, co vám vyrostlo na dvorku a brambory, co jste si zrovna vykopali ze záhonu. Nic nevoní tak krásně, jako vaše čerstvě utržené rajče a nic nechutná tak dobře, jako domácí čerstvý sýr s domácím chlebem.
Na venkově „návrat ke kořenům“ není jen fráze.

Sekáče
 
Pro někoho jsou second handy a hrabání oblíbenou činností, pro dalšího zase naprosto nepřijatelnou volbou nakupování. V poslední době je touha po recyklovaném oblečení opět na vzestupu. Musíte být trochu trpělivější a pořádně hledat, výsledek však stojí to za to. Po prvním úspěšně uloveném kousku ve Vás projede vlna nadšení z nalezení originální trička, ve kterém jen tak někoho nepotkáte. Oblečení z druhé ruky nemusí být vždy nutně použité. Je velká pravděpodobnost, že budete mít štěstí a naleznete oblíbené značky ještě s cedulkami.

 
Móda teď přeje oversized věcem. Takže až uvidíte vysněné sáčko, ale bude o tři velikosti větší, už není důvod se ho vzdávat. Stejně tak si na své přijdou fanoušci retro módy. Napodobeniny jsou hezká věc, ale sehnat naprostý originál v super stavu, je ještě lepší varianta. A kde jinde pátrat po takových úlovcích, než přímo ve zdroji všech alternativ oblékání.
 
Online prodejny
 
Pokud už máte vlastní šatník příliš okoukaný, je tady skvělá možnost, jak se výhodně zbavit oblečení. Vystavte své předměty na internet. Na sociálních sítích a webech podporujících znovuvyužití použitého oblečení denně přistanou značky za zlomek ceny. Něco Vám nesedne a teď nevíte, co s tím. Tohle zažívá téměř každý, proto je skvělá možnost udat to dál. Oblečením už se nemusí plýtvat, může se snadno předávat dalším.

 
Místní návrháři
 
Ani jedna z nabízených možností Vám tak úplně nesedla? Máme tu ještě jeden tip na ekologičtější alternativy, které Vás nepřipraví o výplatu. Jde o spolupráci se začínajícími návrháři. Ne vždy je pravidlem, že české značky jsou předraženou záležitostí pouze pro vybrané. Studenti textilních škol, kteří se teprve začínají prosazovat, by měli být ve Vašem hledáčku. Dejte jim šanci a nechte si od nich navrhnout kousek dle vlastního vkusu. Nebudete se muset trápit se zkoušením dvaceti šatů, ale rovnou budete mít jedny na míru.  Skončíte se slušivou věcí lichotící Vaší postavě, pomůžete někomu v začátcích, a ještě sklidíte mnoho obdivu.

Sekáče
 
Pro někoho jsou second handy a hrabání oblíbenou činností, pro dalšího zase naprosto nepřijatelnou volbou nakupování. V poslední době je touha po recyklovaném oblečení opět na vzestupu. Musíte být trochu trpělivější a pořádně hledat, výsledek však stojí to za to. Po prvním úspěšně uloveném kousku ve Vás projede vlna nadšení z nalezení originální trička, ve kterém jen tak někoho nepotkáte. Oblečení z druhé ruky nemusí být vždy nutně použité. Je velká pravděpodobnost, že budete mít štěstí a naleznete oblíbené značky ještě s cedulkami.

 
Móda teď přeje oversized věcem. Takže až uvidíte vysněné sáčko, ale bude o tři velikosti větší, už není důvod se ho vzdávat. Stejně tak si na své přijdou fanoušci retro módy. Napodobeniny jsou hezká věc, ale sehnat naprostý originál v super stavu, je ještě lepší varianta. A kde jinde pátrat po takových úlovcích, než přímo ve zdroji všech alternativ oblékání.
 
Online prodejny
 
Pokud už máte vlastní šatník příliš okoukaný, je tady skvělá možnost, jak se výhodně zbavit oblečení. Vystavte své předměty na internet. Na sociálních sítích a webech podporujících znovuvyužití použitého oblečení denně přistanou značky za zlomek ceny. Něco Vám nesedne a teď nevíte, co s tím. Tohle zažívá téměř každý, proto je skvělá možnost udat to dál. Oblečením už se nemusí plýtvat, může se snadno předávat dalším.

 
Místní návrháři
 
Ani jedna z nabízených možností Vám tak úplně nesedla? Máme tu ještě jeden tip na ekologičtější alternativy, které Vás nepřipraví o výplatu. Jde o spolupráci se začínajícími návrháři. Ne vždy je pravidlem, že české značky jsou předraženou záležitostí pouze pro vybrané. Studenti textilních škol, kteří se teprve začínají prosazovat, by měli být ve Vašem hledáčku. Dejte jim šanci a nechte si od nich navrhnout kousek dle vlastního vkusu. Nebudete se muset trápit se zkoušením dvaceti šatů, ale rovnou budete mít jedny na míru.  Skončíte se slušivou věcí lichotící Vaší postavě, pomůžete někomu v začátcích, a ještě sklidíte mnoho obdivu.