Blog

Vysvětlovat zde, co to vlastně Evropská unie neboli evropské společenství je, považuji za poněkud zbytečné, jelikož každý z nás má jistě určité základní informace, a tak minimálně tuší, oč by se tak asi mělo jednat. A právě proto bych se ráda zaměřila na měnu, která je pro toto seskupení typická, a pověděla vám o ní pár zajímavých informací.

1.       Ve všech státech EU se nejedná o měnu daného státu
V současné době tvoří toto společenství 28 států, které do něj vstoupili na bázi dobrovolnosti, a právě proto vás jistě nepřekvapí, že zatím není povinně zavedena jednotná měna pro všechny členské státy. V naší maličkaté zemi se tak stále platí českými korunami, což já osobně vnímám jako jakýsi prvek autenticity, který vede ke zdůraznění faktu, že si chceme i do budoucna zanechat určitý prvek originality.
2.       Sousedé s eurem
Pokud se však podíváme na naše bezprostřední sousedy, zjistíme, že kupříkladu Německo či Slovensko v dnešní době mají euro určené za svou národní měnu. U nás byly také jisté snahy vedoucí k tomuto kroku, a to zejména ze strany Karla Schwarzenberga, který roku 2013 kandidoval na post prezidenta České republiky. Volby však vyhrál jeho konkurent – Miloš Zeman.
3.       Státy eurozóny
Země, které jako svou národní měnu přijali euro, se nazývají státy eurozóny, z čehož tedy vyplývá, že je spojuje právě ta společná měna. Mezi příznivce tohoto kroku tedy patří kupříkladu Kypr, Řecko, Slovensko či Nizozemsko. Je však zajímavé, že i když tato oblast začala vznikat již koncem 20. století, tak teprve roku 2002 bylo vytvořeno euro v hotovostní podobě, což tedy znamená, že teprve před 17 lety vznikly euromince a eurobankovky.
4.       Podoba bankovek
I když by se mohlo zdát, že se jedná o něco nezajímavého, věřte, že zdání klame. Největší zajímavostí je fakt, že od května tohoto roku jsou v oběhu nové bankovky, které se oproti minulé řadě liší tím, že začínají na hodnotě 5 eur a končí na hodnotě 200 eur (je tedy vynechána bankovka s hodnotou 500 eur).

5.       Vzhled mincí
Ač by se vám mohli zdát veškeré euromince na první pohled stejné, není to pravda. Každá mince má totiž své speciální označení, dle kterého se pozná, ze které země pochází. Vrchní strana každé z nich je tedy stejná, ale právě ta spodní jim dodává jedinečnost.

Vysvětlovat zde, co to vlastně Evropská unie neboli evropské společenství je, považuji za poněkud zbytečné, jelikož každý z nás má jistě určité základní informace, a tak minimálně tuší, oč by se tak asi mělo jednat. A právě proto bych se ráda zaměřila na měnu, která je pro toto seskupení typická, a pověděla vám o ní pár zajímavých informací.

1.       Ve všech státech EU se nejedná o měnu daného státu
V současné době tvoří toto společenství 28 států, které do něj vstoupili na bázi dobrovolnosti, a právě proto vás jistě nepřekvapí, že zatím není povinně zavedena jednotná měna pro všechny členské státy. V naší maličkaté zemi se tak stále platí českými korunami, což já osobně vnímám jako jakýsi prvek autenticity, který vede ke zdůraznění faktu, že si chceme i do budoucna zanechat určitý prvek originality.
2.       Sousedé s eurem
Pokud se však podíváme na naše bezprostřední sousedy, zjistíme, že kupříkladu Německo či Slovensko v dnešní době mají euro určené za svou národní měnu. U nás byly také jisté snahy vedoucí k tomuto kroku, a to zejména ze strany Karla Schwarzenberga, který roku 2013 kandidoval na post prezidenta České republiky. Volby však vyhrál jeho konkurent – Miloš Zeman.
3.       Státy eurozóny
Země, které jako svou národní měnu přijali euro, se nazývají státy eurozóny, z čehož tedy vyplývá, že je spojuje právě ta společná měna. Mezi příznivce tohoto kroku tedy patří kupříkladu Kypr, Řecko, Slovensko či Nizozemsko. Je však zajímavé, že i když tato oblast začala vznikat již koncem 20. století, tak teprve roku 2002 bylo vytvořeno euro v hotovostní podobě, což tedy znamená, že teprve před 17 lety vznikly euromince a eurobankovky.
4.       Podoba bankovek
I když by se mohlo zdát, že se jedná o něco nezajímavého, věřte, že zdání klame. Největší zajímavostí je fakt, že od května tohoto roku jsou v oběhu nové bankovky, které se oproti minulé řadě liší tím, že začínají na hodnotě 5 eur a končí na hodnotě 200 eur (je tedy vynechána bankovka s hodnotou 500 eur).

5.       Vzhled mincí
Ač by se vám mohli zdát veškeré euromince na první pohled stejné, není to pravda. Každá mince má totiž své speciální označení, dle kterého se pozná, ze které země pochází. Vrchní strana každé z nich je tedy stejná, ale právě ta spodní jim dodává jedinečnost.

Vysvětlovat zde, co to vlastně Evropská unie neboli evropské společenství je, považuji za poněkud zbytečné, jelikož každý z nás má jistě určité základní informace, a tak minimálně tuší, oč by se tak asi mělo jednat. A právě proto bych se ráda zaměřila na měnu, která je pro toto seskupení typická, a pověděla vám o ní pár zajímavých informací.

1.       Ve všech státech EU se nejedná o měnu daného státu
V současné době tvoří toto společenství 28 států, které do něj vstoupili na bázi dobrovolnosti, a právě proto vás jistě nepřekvapí, že zatím není povinně zavedena jednotná měna pro všechny členské státy. V naší maličkaté zemi se tak stále platí českými korunami, což já osobně vnímám jako jakýsi prvek autenticity, který vede ke zdůraznění faktu, že si chceme i do budoucna zanechat určitý prvek originality.
2.       Sousedé s eurem
Pokud se však podíváme na naše bezprostřední sousedy, zjistíme, že kupříkladu Německo či Slovensko v dnešní době mají euro určené za svou národní měnu. U nás byly také jisté snahy vedoucí k tomuto kroku, a to zejména ze strany Karla Schwarzenberga, který roku 2013 kandidoval na post prezidenta České republiky. Volby však vyhrál jeho konkurent – Miloš Zeman.
3.       Státy eurozóny
Země, které jako svou národní měnu přijali euro, se nazývají státy eurozóny, z čehož tedy vyplývá, že je spojuje právě ta společná měna. Mezi příznivce tohoto kroku tedy patří kupříkladu Kypr, Řecko, Slovensko či Nizozemsko. Je však zajímavé, že i když tato oblast začala vznikat již koncem 20. století, tak teprve roku 2002 bylo vytvořeno euro v hotovostní podobě, což tedy znamená, že teprve před 17 lety vznikly euromince a eurobankovky.
4.       Podoba bankovek
I když by se mohlo zdát, že se jedná o něco nezajímavého, věřte, že zdání klame. Největší zajímavostí je fakt, že od května tohoto roku jsou v oběhu nové bankovky, které se oproti minulé řadě liší tím, že začínají na hodnotě 5 eur a končí na hodnotě 200 eur (je tedy vynechána bankovka s hodnotou 500 eur).

5.       Vzhled mincí
Ač by se vám mohli zdát veškeré euromince na první pohled stejné, není to pravda. Každá mince má totiž své speciální označení, dle kterého se pozná, ze které země pochází. Vrchní strana každé z nich je tedy stejná, ale právě ta spodní jim dodává jedinečnost.

Vysvětlovat zde, co to vlastně Evropská unie neboli evropské společenství je, považuji za poněkud zbytečné, jelikož každý z nás má jistě určité základní informace, a tak minimálně tuší, oč by se tak asi mělo jednat. A právě proto bych se ráda zaměřila na měnu, která je pro toto seskupení typická, a pověděla vám o ní pár zajímavých informací.

1.       Ve všech státech EU se nejedná o měnu daného státu
V současné době tvoří toto společenství 28 států, které do něj vstoupili na bázi dobrovolnosti, a právě proto vás jistě nepřekvapí, že zatím není povinně zavedena jednotná měna pro všechny členské státy. V naší maličkaté zemi se tak stále platí českými korunami, což já osobně vnímám jako jakýsi prvek autenticity, který vede ke zdůraznění faktu, že si chceme i do budoucna zanechat určitý prvek originality.
2.       Sousedé s eurem
Pokud se však podíváme na naše bezprostřední sousedy, zjistíme, že kupříkladu Německo či Slovensko v dnešní době mají euro určené za svou národní měnu. U nás byly také jisté snahy vedoucí k tomuto kroku, a to zejména ze strany Karla Schwarzenberga, který roku 2013 kandidoval na post prezidenta České republiky. Volby však vyhrál jeho konkurent – Miloš Zeman.
3.       Státy eurozóny
Země, které jako svou národní měnu přijali euro, se nazývají státy eurozóny, z čehož tedy vyplývá, že je spojuje právě ta společná měna. Mezi příznivce tohoto kroku tedy patří kupříkladu Kypr, Řecko, Slovensko či Nizozemsko. Je však zajímavé, že i když tato oblast začala vznikat již koncem 20. století, tak teprve roku 2002 bylo vytvořeno euro v hotovostní podobě, což tedy znamená, že teprve před 17 lety vznikly euromince a eurobankovky.
4.       Podoba bankovek
I když by se mohlo zdát, že se jedná o něco nezajímavého, věřte, že zdání klame. Největší zajímavostí je fakt, že od května tohoto roku jsou v oběhu nové bankovky, které se oproti minulé řadě liší tím, že začínají na hodnotě 5 eur a končí na hodnotě 200 eur (je tedy vynechána bankovka s hodnotou 500 eur).

5.       Vzhled mincí
Ač by se vám mohli zdát veškeré euromince na první pohled stejné, není to pravda. Každá mince má totiž své speciální označení, dle kterého se pozná, ze které země pochází. Vrchní strana každé z nich je tedy stejná, ale právě ta spodní jim dodává jedinečnost.

Vysvětlovat zde, co to vlastně Evropská unie neboli evropské společenství je, považuji za poněkud zbytečné, jelikož každý z nás má jistě určité základní informace, a tak minimálně tuší, oč by se tak asi mělo jednat. A právě proto bych se ráda zaměřila na měnu, která je pro toto seskupení typická, a pověděla vám o ní pár zajímavých informací.

1.       Ve všech státech EU se nejedná o měnu daného státu
V současné době tvoří toto společenství 28 států, které do něj vstoupili na bázi dobrovolnosti, a právě proto vás jistě nepřekvapí, že zatím není povinně zavedena jednotná měna pro všechny členské státy. V naší maličkaté zemi se tak stále platí českými korunami, což já osobně vnímám jako jakýsi prvek autenticity, který vede ke zdůraznění faktu, že si chceme i do budoucna zanechat určitý prvek originality.
2.       Sousedé s eurem
Pokud se však podíváme na naše bezprostřední sousedy, zjistíme, že kupříkladu Německo či Slovensko v dnešní době mají euro určené za svou národní měnu. U nás byly také jisté snahy vedoucí k tomuto kroku, a to zejména ze strany Karla Schwarzenberga, který roku 2013 kandidoval na post prezidenta České republiky. Volby však vyhrál jeho konkurent – Miloš Zeman.
3.       Státy eurozóny
Země, které jako svou národní měnu přijali euro, se nazývají státy eurozóny, z čehož tedy vyplývá, že je spojuje právě ta společná měna. Mezi příznivce tohoto kroku tedy patří kupříkladu Kypr, Řecko, Slovensko či Nizozemsko. Je však zajímavé, že i když tato oblast začala vznikat již koncem 20. století, tak teprve roku 2002 bylo vytvořeno euro v hotovostní podobě, což tedy znamená, že teprve před 17 lety vznikly euromince a eurobankovky.
4.       Podoba bankovek
I když by se mohlo zdát, že se jedná o něco nezajímavého, věřte, že zdání klame. Největší zajímavostí je fakt, že od května tohoto roku jsou v oběhu nové bankovky, které se oproti minulé řadě liší tím, že začínají na hodnotě 5 eur a končí na hodnotě 200 eur (je tedy vynechána bankovka s hodnotou 500 eur).

5.       Vzhled mincí
Ač by se vám mohli zdát veškeré euromince na první pohled stejné, není to pravda. Každá mince má totiž své speciální označení, dle kterého se pozná, ze které země pochází. Vrchní strana každé z nich je tedy stejná, ale právě ta spodní jim dodává jedinečnost.

Vysvětlovat zde, co to vlastně Evropská unie neboli evropské společenství je, považuji za poněkud zbytečné, jelikož každý z nás má jistě určité základní informace, a tak minimálně tuší, oč by se tak asi mělo jednat. A právě proto bych se ráda zaměřila na měnu, která je pro toto seskupení typická, a pověděla vám o ní pár zajímavých informací.

1.       Ve všech státech EU se nejedná o měnu daného státu
V současné době tvoří toto společenství 28 států, které do něj vstoupili na bázi dobrovolnosti, a právě proto vás jistě nepřekvapí, že zatím není povinně zavedena jednotná měna pro všechny členské státy. V naší maličkaté zemi se tak stále platí českými korunami, což já osobně vnímám jako jakýsi prvek autenticity, který vede ke zdůraznění faktu, že si chceme i do budoucna zanechat určitý prvek originality.
2.       Sousedé s eurem
Pokud se však podíváme na naše bezprostřední sousedy, zjistíme, že kupříkladu Německo či Slovensko v dnešní době mají euro určené za svou národní měnu. U nás byly také jisté snahy vedoucí k tomuto kroku, a to zejména ze strany Karla Schwarzenberga, který roku 2013 kandidoval na post prezidenta České republiky. Volby však vyhrál jeho konkurent – Miloš Zeman.
3.       Státy eurozóny
Země, které jako svou národní měnu přijali euro, se nazývají státy eurozóny, z čehož tedy vyplývá, že je spojuje právě ta společná měna. Mezi příznivce tohoto kroku tedy patří kupříkladu Kypr, Řecko, Slovensko či Nizozemsko. Je však zajímavé, že i když tato oblast začala vznikat již koncem 20. století, tak teprve roku 2002 bylo vytvořeno euro v hotovostní podobě, což tedy znamená, že teprve před 17 lety vznikly euromince a eurobankovky.
4.       Podoba bankovek
I když by se mohlo zdát, že se jedná o něco nezajímavého, věřte, že zdání klame. Největší zajímavostí je fakt, že od května tohoto roku jsou v oběhu nové bankovky, které se oproti minulé řadě liší tím, že začínají na hodnotě 5 eur a končí na hodnotě 200 eur (je tedy vynechána bankovka s hodnotou 500 eur).

5.       Vzhled mincí
Ač by se vám mohli zdát veškeré euromince na první pohled stejné, není to pravda. Každá mince má totiž své speciální označení, dle kterého se pozná, ze které země pochází. Vrchní strana každé z nich je tedy stejná, ale právě ta spodní jim dodává jedinečnost.

Vysvětlovat zde, co to vlastně Evropská unie neboli evropské společenství je, považuji za poněkud zbytečné, jelikož každý z nás má jistě určité základní informace, a tak minimálně tuší, oč by se tak asi mělo jednat. A právě proto bych se ráda zaměřila na měnu, která je pro toto seskupení typická, a pověděla vám o ní pár zajímavých informací.

1.       Ve všech státech EU se nejedná o měnu daného státu
V současné době tvoří toto společenství 28 států, které do něj vstoupili na bázi dobrovolnosti, a právě proto vás jistě nepřekvapí, že zatím není povinně zavedena jednotná měna pro všechny členské státy. V naší maličkaté zemi se tak stále platí českými korunami, což já osobně vnímám jako jakýsi prvek autenticity, který vede ke zdůraznění faktu, že si chceme i do budoucna zanechat určitý prvek originality.
2.       Sousedé s eurem
Pokud se však podíváme na naše bezprostřední sousedy, zjistíme, že kupříkladu Německo či Slovensko v dnešní době mají euro určené za svou národní měnu. U nás byly také jisté snahy vedoucí k tomuto kroku, a to zejména ze strany Karla Schwarzenberga, který roku 2013 kandidoval na post prezidenta České republiky. Volby však vyhrál jeho konkurent – Miloš Zeman.
3.       Státy eurozóny
Země, které jako svou národní měnu přijali euro, se nazývají státy eurozóny, z čehož tedy vyplývá, že je spojuje právě ta společná měna. Mezi příznivce tohoto kroku tedy patří kupříkladu Kypr, Řecko, Slovensko či Nizozemsko. Je však zajímavé, že i když tato oblast začala vznikat již koncem 20. století, tak teprve roku 2002 bylo vytvořeno euro v hotovostní podobě, což tedy znamená, že teprve před 17 lety vznikly euromince a eurobankovky.
4.       Podoba bankovek
I když by se mohlo zdát, že se jedná o něco nezajímavého, věřte, že zdání klame. Největší zajímavostí je fakt, že od května tohoto roku jsou v oběhu nové bankovky, které se oproti minulé řadě liší tím, že začínají na hodnotě 5 eur a končí na hodnotě 200 eur (je tedy vynechána bankovka s hodnotou 500 eur).

5.       Vzhled mincí
Ač by se vám mohli zdát veškeré euromince na první pohled stejné, není to pravda. Každá mince má totiž své speciální označení, dle kterého se pozná, ze které země pochází. Vrchní strana každé z nich je tedy stejná, ale právě ta spodní jim dodává jedinečnost.

Vysvětlovat zde, co to vlastně Evropská unie neboli evropské společenství je, považuji za poněkud zbytečné, jelikož každý z nás má jistě určité základní informace, a tak minimálně tuší, oč by se tak asi mělo jednat. A právě proto bych se ráda zaměřila na měnu, která je pro toto seskupení typická, a pověděla vám o ní pár zajímavých informací.

1.       Ve všech státech EU se nejedná o měnu daného státu
V současné době tvoří toto společenství 28 států, které do něj vstoupili na bázi dobrovolnosti, a právě proto vás jistě nepřekvapí, že zatím není povinně zavedena jednotná měna pro všechny členské státy. V naší maličkaté zemi se tak stále platí českými korunami, což já osobně vnímám jako jakýsi prvek autenticity, který vede ke zdůraznění faktu, že si chceme i do budoucna zanechat určitý prvek originality.
2.       Sousedé s eurem
Pokud se však podíváme na naše bezprostřední sousedy, zjistíme, že kupříkladu Německo či Slovensko v dnešní době mají euro určené za svou národní měnu. U nás byly také jisté snahy vedoucí k tomuto kroku, a to zejména ze strany Karla Schwarzenberga, který roku 2013 kandidoval na post prezidenta České republiky. Volby však vyhrál jeho konkurent – Miloš Zeman.
3.       Státy eurozóny
Země, které jako svou národní měnu přijali euro, se nazývají státy eurozóny, z čehož tedy vyplývá, že je spojuje právě ta společná měna. Mezi příznivce tohoto kroku tedy patří kupříkladu Kypr, Řecko, Slovensko či Nizozemsko. Je však zajímavé, že i když tato oblast začala vznikat již koncem 20. století, tak teprve roku 2002 bylo vytvořeno euro v hotovostní podobě, což tedy znamená, že teprve před 17 lety vznikly euromince a eurobankovky.
4.       Podoba bankovek
I když by se mohlo zdát, že se jedná o něco nezajímavého, věřte, že zdání klame. Největší zajímavostí je fakt, že od května tohoto roku jsou v oběhu nové bankovky, které se oproti minulé řadě liší tím, že začínají na hodnotě 5 eur a končí na hodnotě 200 eur (je tedy vynechána bankovka s hodnotou 500 eur).

5.       Vzhled mincí
Ač by se vám mohli zdát veškeré euromince na první pohled stejné, není to pravda. Každá mince má totiž své speciální označení, dle kterého se pozná, ze které země pochází. Vrchní strana každé z nich je tedy stejná, ale právě ta spodní jim dodává jedinečnost.

Pro odložení zpracování ovoce a zeleniny na pozdější dobu, je účelné prodloužit jejich konzumní vlastnosti v určitých podmínkách. Co postačí pro jejich uchování? Místnost spíše prostornější a čistá. Měla by být chladná, kde nemrzne, měla by být dobře větratelná, s oknem jehož orientace je nejlepší na sever. Ovoce i zelenina by měly být na policích, nejlépe v plastových čistých přepravkách, které vždy na jaře důkladně vymyjeme. Police by měly mít od stěn odstup, aby zde bylo proudění vzduchu. Je jasné, že místnosti, které jsou vlhké, mají zatuchlé kouty s plísní, nejsou vhodné pro uskladňování ovoce a zeleniny. Ale naopak, do suchých místností, bychom měli umístit plochou nádobu s vodou.

Je nutná desinfekce skladovacích prostor?

Ano, a nejvhodnějším prostředkem je tradičně osvědčené vápno, kterým místnost vymalujeme. K bílení zdí je možné do něj přidat modrou skalici nebo chlorové vápno. Po bílení zdí se místnost pořádně vyvětrá. Stejná pozornost se musí věnovat skladovacím regálům pro odkládání ovoce, které by konstrukčně měly být řešeny tak, aby jejich rozebráním nám usnadnily jejich ošetření. K tomu abychom odstranili hnilobné mikroorganismy, které se tam objevily za období, kdy se nic nečistilo, je nutná důkladnější příprava. I když v nabídce moderní chemie je zastoupena řada účinných prostředků, které mají fungicidními vlastnostmi, které ničí mikroorganismy a spory hub, můžeme použít klasické způsoby, umýt police vodou s několika procenty modré skalice a poté důkladně vysušit.

Jak umístit ovoce a zeleninu?

 
Jablka a hrušky dáme do vyčištěných plastových přepravek a kvůli snadné kontrole a vytřídění je ukládáme v jedné, nejvýše třech vrstvách. A podle zkušeností, jablka uložíme stopkou dolů, hrušky stopkou nahoru.
 

Jak například správně sklízet ovoce?

Aby byla zajištěna trvanlivost ovoce, je nutná již pečlivá sklizeň. Ovoce se pro skladování sklízejí tak, aby se nepomačkaly, se stopkou. Rozpraskané ovoce s trhlinami je nutné ihned zužitkovat, ideální je na mošt nebo na kvas. Ovoce se nesmí omačkat při sběru ani v košíku, nemá se přesypávat natvrdo, ale opatrně rukama přemisťovat. Načesané ovoce nemá být dlouho na slunci a nemá se sklízet mokré, ale ani rozpálené od slunce. Co nejdříve bychom ho měli přemístit do skladovacích podmínek. To je samozřejmě rozdílem při skladování zeleniny, například brambor, které se právě musí pořádně před uložením usušit na slunci. A navíc, brambory se mají skladovat v oddělené místnosti než je ovoce.

Pro odložení zpracování ovoce a zeleniny na pozdější dobu, je účelné prodloužit jejich konzumní vlastnosti v určitých podmínkách. Co postačí pro jejich uchování? Místnost spíše prostornější a čistá. Měla by být chladná, kde nemrzne, měla by být dobře větratelná, s oknem jehož orientace je nejlepší na sever. Ovoce i zelenina by měly být na policích, nejlépe v plastových čistých přepravkách, které vždy na jaře důkladně vymyjeme. Police by měly mít od stěn odstup, aby zde bylo proudění vzduchu. Je jasné, že místnosti, které jsou vlhké, mají zatuchlé kouty s plísní, nejsou vhodné pro uskladňování ovoce a zeleniny. Ale naopak, do suchých místností, bychom měli umístit plochou nádobu s vodou.

Je nutná desinfekce skladovacích prostor?

Ano, a nejvhodnějším prostředkem je tradičně osvědčené vápno, kterým místnost vymalujeme. K bílení zdí je možné do něj přidat modrou skalici nebo chlorové vápno. Po bílení zdí se místnost pořádně vyvětrá. Stejná pozornost se musí věnovat skladovacím regálům pro odkládání ovoce, které by konstrukčně měly být řešeny tak, aby jejich rozebráním nám usnadnily jejich ošetření. K tomu abychom odstranili hnilobné mikroorganismy, které se tam objevily za období, kdy se nic nečistilo, je nutná důkladnější příprava. I když v nabídce moderní chemie je zastoupena řada účinných prostředků, které mají fungicidními vlastnostmi, které ničí mikroorganismy a spory hub, můžeme použít klasické způsoby, umýt police vodou s několika procenty modré skalice a poté důkladně vysušit.

Jak umístit ovoce a zeleninu?

 
Jablka a hrušky dáme do vyčištěných plastových přepravek a kvůli snadné kontrole a vytřídění je ukládáme v jedné, nejvýše třech vrstvách. A podle zkušeností, jablka uložíme stopkou dolů, hrušky stopkou nahoru.
 

Jak například správně sklízet ovoce?

Aby byla zajištěna trvanlivost ovoce, je nutná již pečlivá sklizeň. Ovoce se pro skladování sklízejí tak, aby se nepomačkaly, se stopkou. Rozpraskané ovoce s trhlinami je nutné ihned zužitkovat, ideální je na mošt nebo na kvas. Ovoce se nesmí omačkat při sběru ani v košíku, nemá se přesypávat natvrdo, ale opatrně rukama přemisťovat. Načesané ovoce nemá být dlouho na slunci a nemá se sklízet mokré, ale ani rozpálené od slunce. Co nejdříve bychom ho měli přemístit do skladovacích podmínek. To je samozřejmě rozdílem při skladování zeleniny, například brambor, které se právě musí pořádně před uložením usušit na slunci. A navíc, brambory se mají skladovat v oddělené místnosti než je ovoce.